Rok 2019 přináší rozsáhlou novelu insolvenčního zákona, jejíž převážná část nabývá účinnosti

1. 6. 2019 a která kromě řady změn technickéhocharakteru zásadně mění především proces

oddlužení. Článek upozorňuje na ty novinky, které se nejvíce dotýkají podnikatelů coby věřitelů,

případně také podnikajících fyzických osob v pozici dlužníků.

Zákonná úprava insolvenčního práva se ve větší či menší míře týká každého podnikatele. 

I když je podnikatel sám, resp. jeho podnikání v sebelepší finanční kondici, je vysoce 

pravděpodobné, že dříve či později se některý z jeho dlužníků či obchodních partnerů 

ocitne v insolvenci a podnikatel pak bude v insolvenčním řízení vystupovat z pozice 

věřitele.

České insolvenční právo, představované především zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a 

způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále též jen „IZ“), nyní doznává významných 

změn, a to zejména v oblasti oddlužení. Novela insolvenčního zákona č. 31/2019 Sb., jejíž 

převážná část nabývá účinnosti dne 1. 6. 2019, má za cíl především zpřístupnit možnost 

oddlužení širšímu spektru dlužníků, včetně těch, kteří by dřívějším podmínkám oddlužení nemohli 

vyhovět.

Splnění oddlužení

Asi nejvýznamnější změna se týká právě splnění oddlužení, které vede k osvobození 

od placení pohledávek (tedy ke kýženému „osvobození od dluhů“). Zákonodárce se totiž 

rozhodl opustit dosavadní model jakožto jediný možný, kdy k faktickému splnění oddlužení

dlužník musel během 5 let splatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek;

splnil-li dlužník též další zákonné podmínky, vydal insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka

osvobodil od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly

uspokojeny. Uvedené podmínky dávaly nezajištěnému věřiteli jistotu, že i v případě úspěšného

oddlužení obdrží na svou pohledávku alespoň částku odpovídající 30 % její hodnoty.

Režimy oddlužení

Novelou je nyní do insolvenčního zákona začleněn nový § 412a, pojednávající o splnění

oddlužení obšírněji. Tímto ustanovením jsou v podstatě konstruovány nové odlišné

„režimy“ oddlužení.

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (o změně

týkající se druhů oddlužení bude pojednáno níže) je splněno předně tehdy, splatil-li dlužník

nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši. To je logické, neboť plné splacení pohledávek

je v podstatě ideálním stavem.

Dále je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

splněno tehdy, jestliže dlužník v době 3 let od schválení oddlužení splatil nezajištěným

věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek. Zde se jedná o jakési „zrychlené“ oddlužení,

využitelné zejména v případě nižších dluhů, resp. dostatečného příjmu dlužníka.

Dále pak je oddlužení splněno, jestliže po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo toto

dlužníku zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm

bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

Zákonodárce přitom konstruuje domněnku, podle níž se má za to, že dlužník tuto povinnost

neporušil, jestliže v uvedené době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Za splnění uvedených podmínek tedy může dojít k prolomení dosavadní 30% hranice

splacení pohledávek. Bude pak na insolvenčním soudu, aby zhodnotil, zda dlužník skutečně

ke splacení svých pohledávek vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat.

Zjevně ze sociálních důvodů však novela obsahuje ještě další speciální „režim“, a to

pro starobní důchodce a osoby invalidní. Vznikl-li totiž dlužníku před schválením oddlužení

nárok na starobní důchod a tento nárok trval po celou dobu schváleného oddlužení nebo je-li

dlužník invalidní ve druhém nebo třetím stupni, je oddlužení plněním splátkového kalendáře se

zpeněžením majetkové podstaty splněno už po třech letech, jestliže po tuto dobu od schválení

oddlužení nedošlo k jeho zrušení.

Může se tedy stát, že z oddlužení dlužníka – starobního důchodce věřitel neobdrží ani částku

odpovídající 30 % pohledávky přesto za 3 roky dojde k osvobození dlužníka od placení pohledávek,

tedy do budoucna již věřitel od dlužníka nebude moci očekávat žádné další plnění.

Záměr novelizace

Je zřejmé, že tato novelizace cílí zejména na osoby předlužené, nacházející se v tzv. dluhové

pasti, jejichž situace často vznikla v důsledku tíživé sociální situace, ústící ve využívání pochybných

spotřebitelských úvěrů od nejrůznějších poskytovatelů.

Nabízí se však otázka, zda tím zákonodárce příslovečně „nevylije s vaničkou i dítě“ – ani u skupiny

předlužených osob jistě není vhodné generalizovat a je evidentní, že nemalá část z nich se do tíživé

situace dostala spíše neuváženým spotřebitelským chováním. Zákonodárce nyní všem těmto osobám

dává možnost při vynaložení jistého úsilí najít z tíživé finanční situace východisko. Až praxe dokáže

přesvědčit o tom, zda to je krok správným směrem.

Pro úplnost dodejme, že pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty novela stanovuje, že je

splněno po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, jestliže dlužník

řádně splnil všechny povinnosti stanovené v rozhodnutí o schválení oddlužení.

Novela pak myslí i na situaci, kdy by o oddlužení usilovala osoba, kterou již v minulosti po úspěšném

splnění oddlužení insolvenční soud osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do „původního“

oddlužení. Takové „nové“ oddlužení je možné, ale o splnění oddlužení pak insolvenční soud může r

ozhodnout jen z důvodů zvláštního zřetele hodných.

Způsoby oddlužení

Další významnou změnu pro věřitele přináší redukce možných způsobů oddlužení za tří na dva

– zákonodárce ponechal oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a oddlužení plněním splátkového

kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Oddlužení pouhým plněním splátkového kalendáře však

bylo z insolvenčního zákona vyňato. Napříště tedy každé oddlužení bude spojeno se zpeněžením

majetkové podstaty dlužníka.

Dlužník však není povinen ke zpeněžení vydat majetek, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se

zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů.

Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho

hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění

obydlí v dlužníkově bydlišti. Dále pro účely zpeněžení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který

dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Nové instituty oddlužení

K překlenutí některých problémů, které při plnění oddlužení mohou nastat, zavádí zákonodárce do

insolvenčního zákona nové instituty přerušení a prodloužení oddlužení. O oba z nich může požádat

dlužník (o přerušení oddlužení pak i insolvenční správce), a to pouze z důležitých důvodů. Přerušit průběh

oddlužení po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

může insolvenční soud až na dobu jednoho roku. Průběh oddlužení však nelze přerušit opakovaně.

Po dobu přerušení nemusí dlužník plnit svou povinnost splácet nezajištěným věřitelům, ostatní zákonné

povinnosti však musí plnit i nadále (například povinnost nezatajovat žádný ze svých příjmů). Jakmile

odpadne důvod přerušení, rozhodne insolvenční soud i bez návrhu o pokračování oddlužení. Doba, po kterou byl průběh oddlužení přerušen, se nezapočítává do doby rozhodné pro splnění oddlužení.

Fakticky tedy dojde k prodloužení celého procesu oddlužení a věřitele tento postup nijak neznevýhodňuje.

Jak již bylo uvedeno výše, zákonodárce však do insolvenčního zákona nově začlenil přímo i institut

prodloužení průběhu oddlužení, a to až o 6 měsíců. Průběh prodloužení opět nelze prodloužit opakovaně.

Výše uvedené novinky mají opět za cíl zpřístupnit možnost úspěšného oddlužení širšímu okruhu osob.

Zároveň však novela insolvenčního zákona rozšiřuje okruh pohledávek, na které se při úspěšném splnění

oddlužení nevztahuje osvobození od placení pohledávek.

Dosavadní peněžité tresty nebo jiné majetkové sankce, uložené dlužníku v trestním řízení pro úmyslný

trestný čin, a dále pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti

byly doplněny o pohledávky na výživném ze zákona a pohledávky věřitelů na náhradu škody

způsobené na zdraví. U těchto skupin pohledávek je tedy osvobození od jejich placení vyloučeno.

Oddlužení fyzické osoby – podnikatele

Velkou změnu pak doznává právní úprava oddlužení fyzické osoby – podnikatele.

Možnost oddlužení pro fyzické osoby – podnikatele sice je výslovně připuštěna již v dosavadní úpravě i

nsolvenčního zákona, novelou je však doplněna speciální úprava splátkového kalendáře

fyzické osoby – podnikatele. Ta podrobně určuje postup při určení výše splátek při oddlužení této skupiny dlužníků.

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník,

který je fyzickou osobou – podnikatelem, povinen do doby podání písemné zprávy o splnění

oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku, která se určí podle ustanovení § 398b IZ.

Zálohová splátka

V rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové

podstaty uloží insolvenční soud dlužníkovi povinnost měsíčně splácet nezajištěným věřitelům z

jeho příjmů z podnikání minimální nevratnou částku (IZ ji označuje jako „zálohovou splátku“).

Zálohová splátka se určí z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za poslední zdaňovací

období předcházející podání návrhu na povolení oddlužení a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci

uspokojeny přednostní pohledávky.

Nebyla-li podnikatelská činnost vykonávána po celé zdaňovací období, určí se zálohová splátka z

podílu zjištěného zisku a počtu měsíců, po kterou dlužník vykonával podnikatelskou činnost. Nelze-li

zálohovou splátku dlužníka určit uvedeným postupem, určí se po vyjádření insolvenčního správce k

očekávaným budoucím měsíčním příjmům dlužníka vycházejícím z rozdílu jeho reálně dosažených

příjmů a reálně vynaložených výdajů za dobu jeho podnikání.

Pokud není možno zálohovou splátku dlužníka určit ani tímto postupem, určí se zálohová splátka z

částky odpovídající měsíční průměrné mzdě v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí

předchozího kalendářního roku.

Dlužník – podnikající fyzická osoba je povinen na konci každého zdaňovacího období předložit

insolvenčnímu správci účetnictví či daňovou evidenci, přiznání k dani z příjmů a výpisy z účtů, popřípadě

další listiny osvědčující jeho příjmy a výdaje. Tuto povinnost dlužník nemá po podání zprávy insolvenčního

správce o splnění oddlužení, na základě které vezme insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení.

Referenční srážka

Splátkovou částku následně určí insolvenční správce z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za

zdaňovací období a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci

uspokojeny přednostní pohledávky (tzv. „referenční srážka").

Jestliže je součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období nižší než

součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo,

vyzve insolvenční správce dlužníka k uhrazení nedoplatku ve výši rozdílu mezi těmito částkami;

dlužník je v tomto případě povinen nedoplatek uhradit bez zbytečného odkladu. V odůvodněných

případech může soud na návrh dlužníka určit též jinou výši nedoplatku.

Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období vyšší než součin

referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, může

insolvenční soud na návrh dlužníka pro následující zdaňovací období stanovit jinou výši zálohové splátky.

Insolvenční soud může stanovit jinou výši zálohové splátky také tehdy, jestliže o to požádá dlužník

pro změnu poměrů. Soud tak však učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně

předpokládat, že je výše dosavadních zálohových splátek způsobilá ohrozit plnění splátkového

kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek.

 

Pokud má dlužník mimo příjmů z podnikání také další příjmy, z nichž splácí pohledávky věřitelů,

nepoužije se při určení výše zálohové nebo referenční srážky snížení o základní částku, která

nesmí být při výkonu rozhodnutí povinnému sražena z měsíční mzdy, je-li tato základní částka

uvažována při určení rozsahu splátky z jiného příjmu. Při určení, ze kterého z příjmů bude

dlužníku ponechána základní částka, vezme insolvenční soud v úvahu zejména výši a

pravidelnost dosahování jednotlivých příjmů.